Komentované prohlídky exteriérové sochařské výstavy v Komenského sadech: 13. 10. a 27. 10., vždy v 10:30 a v 17:30 hod, start u Mostu Pionýrů. Nutná předchozí rezervace – kontakt: dramaturg MgA. Dominik Beneš, tel: 606 045 678, email: dramaturgie@ckv-ostrava.cz

Centrum kultury a vzdělávání završuje svůj letní program v Komenského sadech představením soch současných umělců v ostravském veřejném prostoru a proměňuje sady v druhé části roku v galerii pod širým nebem. Na vrcholu léta tak zahajuje tzv. nultý ročník dočasných sochařských instalací přímo v přirozeném prostředí obyvatel města. Sochy v přírodních kulisách zútulňují a zabydlují své okolí a mohou být pro pozorovatele objektem, který vyzývá nejen k pobavení a obdivu, ale také k reflexi a inspiraci.
Dominik Beneš, dramaturg CKV

Sochařské duo se dalo dohromady na studiích v ateliéru Jiřího Beránka na VŠUP v Praze. Společně pak oba autoři stáli u zrodu výstavního projektu Umění ve městě v Českých Budějovicích, který se později rozšířil do dalších měst a obcí Jihočeského kraje a koná se již 15 let. Loni tento sochařský festival přivezl poprvé sochy na severní Moravu, respektive do slezské metropole Opavy, kde vzbudily velké vášně a emoce. A nyní pro velký úspěch přináší monumentální sochařské příběhy do Ostravy.

Michal Trpák, ač většinou tvoří figurativní sochy, v Ostravě představí svou tvorbu inspirovanou mikrosvětem. První sousoší Mazlíků, fantaskních tvorů, je inspirováno světem bakterií a mikroorganismů. Jsou zde zvětšeni do monumentálního měřítka, aby svítili do tmy nebo hráli barvami glazur, či jen přitahovali syrovostí betonu k pomazlení. Mikrosvět inspiroval i vznik další sochy s názvem Virus. Virus jako zlá zpráva zabalená do proteinu, která nás vysvlékla do naha ze všech systémů našeho světa a materiálna, které jsme si kolem sebe vytvořili. Virus jako socha, virus jako memento, virus jako objekt zářící do tmy a ve dne odrážející a reflektující Ostravu.

Další sochou, která také pracuje s reflexní plochou sklíček, je kapka zachycená ve svém dopadu. Kapka fascinující svou dynamickou formou i životadárným obsahem čím dál vzácnějším, padající z nebe. Kapka jako předmět zlosti i radosti, stejně jako slza projev štěstí nebo žalu. Kontrastem k Trpákovým „blýskavým” sochám jsou Flejšarovy matné a přírodní sochařské postavy.

Jakub Flejšar představí v Ostravě několik svých figur. Jsou to pokusy o zachycení lidského základu, podstaty člověka mylně přesvědčeného a přesvědčovaného, že je jen mechanické umírající, rozpadající se tělo. V příbězích těchto geometrizovaných postav jsou uloženy Jakubovy sportovní a životní zážitky, stejně jako i jeho filosofické hloubání o smyslu lidské existence. Figury tak obsazují prostor v různých polohách, aby ukázaly krásu lidských forem zhmotněných sochařem. První figura usedá odpočinout si a kochat se svým okolím vyplněna dřevěnými špalíky, další, znavená životem nebo sportovním výkonem, se opírá o strom. Jiný „sportovec” trénuje kliky, či se rozpadá po těžkém výkonu v cíli závodu zvaném život. Posledním poutníkem je postava v předklonu, strnule stojící, neschopná dalšího pohybu. V průhledných konstrukcích těchto figur je možné hledat a nacházet obrazy těla ? stroje, kde jednotlivé části jsou propojeny v lidský organismus jako celek. Celkovým poselstvím Flejšarových soch je snaha ukazovat nesnáze života spojeného s materiálnem a fyzičnem v kontrastu s vnitřním nefyzickým pocitem lehkosti a klidu.

Michal Trpák, kurátor